Historie byla s laskavým dovolením převzata z knihy „Sportovní Kaplice“, jejíž autorem je Ing. Václav „Sláva“ Kozyrev – jeden z prvních odchovanců váženého p. Jaromíra Sypala, zakladatele basketbalu (košíkové) v Kaplici. Veškerý obsah je jeho vlastní citace z výše zmíněné knihy.
Košíková
Kaplické školy měly štěstí na fundované tělocvikáře, kteří dojížděli většinou z Českých Budějovic. Nejprve u nás na škole učil tělocvik pan učitel Štumbauer a poté v sezóně 1954/55 V. Marek, který byl při studiu na VŠ též akademickým reprezentantem ČSR v odbíjené. Kromě odbíjené nás učil též košíkovou, ta nás zaujala více a během dalšího období trénování s ním jsme se velice zlepšili. Když se v sezóně 1956/57 do Kaplice přistěhoval pan Jaromír Sypal a začal nás mít na tělocvik, jako bychom se vzájemně našli. Byl dobrý organizátor, pracovitý a vtipný člověk. My jsme individuální činností jednotlivce v košíkové zvládali už slušně, tak nás přiučil ještě obranné systémy a zařídil u ředitele školy pana K. Kozlíka, aby nás pouštěl do tělocvičny, kdykoli bude volná. Tento souhlas jsme dostali, ale s podmínou, že nepolezeme na nářadí. Na hřišti jsme byli v zimním období skoro každý den a trénovali jsme tři na tři, dva na dva i různě jinak, tak jak jsme se každý den sešli. Hráli jsme i soutěže ve střelbě ze spartakiádních značek ze stoje i z výskoku. Pan Jaromír Sypal nám též vyjednal přátelský zápas proti vybranému mužstvu průmyslovek z Českých Budějovic a vyhráli jsme vysoko, 104:48. Mně samotnému se podařilo vstřelit 56 bodů. Rozhodčím zápasu byl pan Kule, a ten se na dotaz našeho trenéra, jestli máme na krajský přebor řekl: „Na to máte určitě, bez problémů.“
Pan Jaromír Sypal měl nejvíce problémů při přihlášení našeho oddílu JSŠ do KP se schválením tělocvičny (byla o něco menší). My jsme mu pomáhali se Zdeňkem Maškem s ostatními záležitostmi. Z osmi mužstev v dorostenecké KP jsme nakonec skončili třetí. První byl TJ Tábor – perfektně připravené mužstvo z celého města, herně i somaticky, šest až sedm chlapců 185 – 200 cm vysokých a to se tehdy málokdy vidělo. Na druhém místě těsně před námi bylo Gymnázium Česká ulice České Budějovice, to byli většinou budoucí ligoví volejbalisté, např. J. Hamáček, B. Cháb, J. Jandera a s nimi i výborný delší pivot Dvořák. Třetí místo, na kterém jsme skončili, bylo úspěchem. Základní pětku jsme vytvořili z naší třídy – J. Pártl, Z. Mašek, F. Boháček, J. Cipín, S. Kozyrev a ještě další – V. Brož, J. Drobil, Z. Slomek a též již mladší chlapci J. Prém, J. Tichý, L. Muzika, M. Šmejkal a P. Bíca., kteří již některé zápasy s námi také odehráli.
Byl jsem kapitánem mužstva a občas i prodlouženou rukou trenéra na hřišti. V přípravě zkoušel trenér J. Pártla (202 cm) na pivotu a já hrál v obraně, ale v zápasech jsme si z rozhodnutí trenéra posty vyměnili, tudíž jsem vše odehrál na pivotu (bez střídání) a J. Pártl v obraně. Tehdy nám fandila celá škola a mezi diváky byla i většina kantorů. Košíkové přál i ředitel školy K. Kozlík a spolu s J. Sypalem zajistili vybavení a financování, kde pomohl i přípěvek na činnost od SRPŠ. Byl tedy nastaven určitý stabilní systém, aby mohly i další ročníky JSŠ po našem odchodu pokračovat v závodní košíkové. Pod JSŠ se hrálo ve většině let až do roku 1968.
Mezitím se mi podařilo i na jeden rok 1962/63 přihlásit družstvo košíkové mužů TJ Spartak Kaplice. Byl jsem tehdy na jednoroční vojenské prezenční službě, jak tehdy vysokoškoláci povinně chodívali. Zařadili mne do útvaru PRTZ v Českých Budějovicích na konec ulice Jírovcova. U útvaru byli tři až čtyři kluci, kteří předtím hráli dorosteneckou ligu v Ostravě (NHKG, Baník), a tak jsme přemýšleli, jak si sezónu v Českých Budějovicích zahrát. Po dohodě s několika kluky z Kaplice, kteří hrávali dříve za dorost, a byli již po škole, např. Z. Maškem, J. Prémem, M. Šmejkalem, J. Pártlem i dalšími jsme poté požádali funkcionáře TJ Spartak, jestli můžeme jejich jménem podat přihlášku do okresního přeboru České Budějovice v košíkové. Souhlasili s tím, že finanční náklady nebudeme požadovat. Chtěli jsme pouze zajištění tělocvičny v Kaplici na 3 – 4 zápasy v sobotu odpoledne. Šlo pouze o to, aby nám ostatní sporty tento čas uvolnily. Převzali jsme tedy ještě 3 šikovné kluky z armády, hlavn např. Jiřího Lasáka, který hrál později za Slavoj Č.B. a v Č.B. po vojně i zůstal. Hráli jsme na pohled hezkou košíkovou, něco jsme i vyhráli, ale bez tréninku a na rugbyový styl košíkové (např. Lokomotiva Č.B. – házenkáři) to často nestačilo.
V roce 1963/64 bylo založeno mužstvo dospělých Dukla Kaplice pod vedením mjr. Čestmíra Tomana. Já se vrátil do kaplice v polovině roku 1964 a mjr. Toman mě požádal, abych pomohl týmu svými zkušenostmi.
V sezóně 1964/65 jsem tedy za Duklu hrál, i když jako jediný civilista. Památné pro mě bylo datum 24.10.1964, kdy jsme hráli dvojzápas v Pelhřimově a Humpolci. Po návratu domů jsem se dozvěděl, že máme dalšího člena v rodině, a to holčičku Radku. Já jsem hrál v základní pětce, rozehrávka v obraně, střelba z dálky a občasné nájezdy mi plně vyhovovaly a hrálo se mi lépe než na pivotu. Vedle mě hrál chlapec z NHKG Ostrava J. Černý a výborně jsme si rozuměli. V širším kádru Dukly hrál v té době jako voják ještě z Jihočechů Jiří Vališ z Českého Krumlova, bratr známějšího volejbalisty a košíkáře Ády Vališe. Po sezóně jsem sdělil, že končím. Mladí nováčci na vojně nebyli zrovna moje parta a i doprava Pragou-V3S nebyla v zimě nijak zvlášť příjemná. O dva roky později v sezóně 1966/67 se sešla v Dukle vynikající parta, viz fotka v příloze. Z Jihočechů to byli Josef Vlk a Vojtěch Stropek z Českého Krumlova, J. Rádr a J. Bajer z Písku, M. Fak z Pelhřimova, K. Poisl ze Sp. Strakonice a další, Š. Samuhel ze Sp. Dubnice, „Larry“ Koller z Uherského Brodu, L. Kudela z NHKG Ostrava, Josef Švejnar z Tepny Náchod. Po vítězství v oblastním přeboru I. byl ale postup do divize (hrála i mužstva mimo kraj – např. Plzeň, Rokycany, Karlovy Vary) přepuštěn Slavoji Český Krumlov. Družstvo tedy hrálo v další sezóně opět OP I. a posílili jej další výborní hráči, např. Radek Pokorný, Tonda Policar, Sláva Hošek, Petr Koukal a někteří nejstarší opačně vojenskou prezenční službu ukončili. Dukla ještě překvapila i v této sezóně, když na podzim roku 1968 vyhrála krajský ČS Pohár překvapivě vysoko nad Jitexem Písek (což bylo divizní mužstvo). Bohužel byla tato sezóna 1968/69 v Dukle Kaplice poslední. V roce 1969 je činnost TJ Dukla Kaplice ukončena, a to jak ve stolním tenise, kde hráli druhou ligu, tak i v košíkové, kde hráli OP I. Ukončení nikdo nezdůvodňoval ani nevysvětloval, to se ve vojenském příhraničním městě nikdy nedělalo. Mjr. Toman byl poté převelen do Písku.
Postupně hráli v mládeži další šikovní kluci z ostatních škol (nejen z JSŠ, ale i z města), a tak to chtělo celoměstské zastřešení. K tomu došlo v roce 1968, kdy vzniká Městský dům pionýrů a mládeže, uváděný pod zkratkou MDPM. V roce 1970 se zkoušel jeden rok název pro sportovní oddíly Městského domu Stadion Kaplice, ale příliš se neujal, protože podstata byla stále stejná, to jest MDPM. Košíková se v MDPM stále hrála závodně a tehdejší ředitel pan Rudolf Hnátek jí velmi přál, byl jejím přímým organizátorem a často i trenérem. Jako trenér ještě jeden až dva roky pomáhal J. Sypal, ale měl dost starostí s divadelními festivaly mládeže i dalšími aktivitami, a tak rozhodující úlohu v trénování především dorostenců převzal pan Ondřej Košíček a u děvčat MVDr. Jaroslav Rosa se svou ženou. Poté přichází do Kaplice Mgr. Jan Steinbauer a též se aktivně zapojuje do trenérské práce. V MDPM vzniká postupný stabilní systém výchovy od mladších žáků a žákyň až po dorost a každé družstvo má určeného vedoucího a trenéra. O košíkovou byl tehdy mezi mládeží velký zájem, pilně se trénovalo a od roku 1968 Kaplice trvale hraje oblastní přebor mládeže, kdy končí většinou do třetího místa. Postupný trend historie a zlepšování úrovně se nejvíce projevuje u dorostenců. Zúčastňují se mnoha vánočních turnajů v Praze, nejprve s Jaroslavem Sypalem a postupně i s dalšími organizátory. Jsou vidět především následující hráči – Leoš Ševčík, J. Sviák, postupně i bratři Kárové – Josef, Jiří a Jan, Zdeněk Marek, Šíbra a další. Nejlepší roky dorostenců ovšem byly v sezónách 1968 – 1972, v sezóně 1970/71 hrají i dorosteneckou ligu ČSSR a připomenu jména hráčů: Zdeněk Špilauer, Jaroslav Tošner, Petr Světlý, Jaroslav Šlapáček, Václav Blažek, Václav Fiala, Jaroslav John, Karel Bedlivý, P. Šrámek, J. Vaniš, D. Homolka, Štěpánek a občas i Jura Vlach z Českých Budějovic.
V roce 1970 se v soutěži DPM – ČSSR mladší dorostenky umisťují na druhém místě a starší dorostenky na místě čtvrtém. V dorosteneckém věku patří mezi nejlepší v kraji. Připomenu je s dívčími jmény – Kudláčková, Mondeková, Peterková, Ježková, Brejšková, Káparová, Mikulová, Novotná, Czesneková. Některé z nich zkusily hrát košíkovou i na vyšší úrovni ve Strakonicích. Přesto jich hodně končí, ať již odchodem na vysokou školu, či v souvislosti s uzavřením manželství. V Kaplici byl později u žen bohužel problém přihlásit družstvo do soutěže pro nedostatek aktivních hráček.
Někteří z výše uvedených dorostenců a dorostenek přechází v dospělosti nejen do kategorie dospělých hráčů a hráček, ale též na posty trenérů i dalších organizačních pracovníků. Tvoří společně základní postavení košíkové nejen v Kaplici, ale v celém Jihočeském kraji. Kaplice se stává jedním z dominantních klubů vedle Strakonic, Jindřichova Hradce, Pelhřimova a Českých Budějovic. Koncem osmdesátých let začíná též stabilně trénovat mladší generace, to jest Václav Blažek, Vláďa Kratochvíl, Petr Světlý, Jarka Hájková (Kudláčková), Jan Kára, Jiří Hejný, Vladimír Mladý, Karel Bedlivý a Láďa Procházka.
Ve věkové kategorii dospělých by nebylo vhodné hrát v klubu pro mládežnické kategorie, proto přechází oddíl v roce 1980 do TJ Spartak Kaplice. Výbor oddílu tehdy v začátcích vede MVDr. Jan Rosa, ale pomáhají mu i další, především Mgr. Václav Blažek, Mgr. Vláďa Kratochvíl, JUDr. Jan Kára. Posléze přebírá řízení oddílu JUDr. Jan Kára, hospodáře většinu let dělá Mgr. Láďa Kratochvíl, organizátorem a jednatelem oddílu je Mgr. Václav Blažek ml., a pomáhají též další v případě potřeby, čímž udržují dlouhodobě vysoký potenciál silné a dobré košíkové v Kaplici. V devadesátých letech měl oddíl v soutěžích celkem 7 družstev, což vytvořilo značný finanční tlak. Je třeba kladně hodnotit, že kromě finančních příspěvků od města, TJ Spartaku a vybraných členských a oddílových příspěvků se podílejí i členové náročnou aktivitou při pořádání kulturních akcí:
- 1983 – skupina Modus v parku Kaplice – 3000 návštěvníků
- 15.12.1984 – skupina Olympic s Petrem Jandou v Českých Budějovicích
- 25.8.1985 – skupina Wabi Daněk v Kaplici dvakrát
- 18.2.1986 – skupina Bacily s Václavem Neckářem v Kaplici
- 20.10.1987 – skupina Citron v Českých Budějovicích
Všechny tyto akce byly slušně profitní a pomáhaly nejen oddílu, ale celému TJ Spartak, protože byl dohodnutý určitý podíl z každé akce nejen pro oddíl košíkové, ale i pro TJ Spartak. Při realizaci těchto akcí velmi pomohl především člen klubu košíkové Vlastimil Ježek a při uspořádání též košíkář Ing. Hüntermüller z VTJ České Budějovice. Když už jsem u financí, nelze vůbec docenit, jakou finanční pomoc odvádí pro oddíl a především mládežnická družstva Ing. Jaromír Tošner, dlouholetý hráč košíkové, ať již ze své firmy či dalších spřízněných firem.
Oddíl i na konci 20. století má silný členský potenciál kolem 98 členů a stabilní, ale již přece jen postupně stárnoucí výbor. Zdá se, že někteří mladí se též aktivně zapojili do trenérské práce, např. Pavel Milsimer, Ondřej Čegan, Jakub Homolka, Jakub Šulek. Také se zřejmě postupně zapojí i do další organizačně řídící práce v oddílu. Částečně o tom svědčí i to, že webové stránky oddílu košíkové vede již člen této mladší generace Pavel Milsimer.
Na internetových stránkách si mohou všichni přečíst, která družstva nyní oddíl má, jak hrají, i ostatní informace. Já jsem si dal za úkol vysvětlit starší historický začátek a průběh košíkové v Kaplici.
